Zelený rytíř a chyba, kterou nosil celý život

Co v tom příběhu vidím · Daniel Paulus

Když už nestačí pravidlo

V minulém příběhu se Parzival nezeptal, protože se držel pravidla, které se naučil. Gawain je v jiné situaci. Pravidla zná velmi dobře a většinu z nich také skutečně dokáže žít.

Na cestu si bere štít se zlatým pentagramem. Báseň se u tohoto znaku nezvykle dlouho zastavuje. Pentagram je nakreslený jednou nepřerušenou čarou a autor s ním spojuje několik skupin po pěti, mimo jiné pět rytířských ctností: štědrost, družnost, čistotu, zdvořilost a soucit.

Gawain přitom není pokrytec. Jede k Zelené kapli, i když předpokládá, že tam může zemřít. Odmítne možnost utéct. Na hradě se snaží být vůči paní zdvořilý a zároveň nepřekročit hranici vůči jejímu muži. První dva dny dokáže oba závazky spojit.

Třetí den se situace změní. Paní mu nabídne pás, o kterém tvrdí, že člověka ochrání před smrtí. A Gawain ví, co ho druhý den čeká.

V tu chvíli už proti sobě nestojí jen dvě pravidla dvorského chování. Do rozhodování vstoupí jeho vlastní život.

Gawain pás přijme a slíbí paní, že o něm jejímu muži neřekne. Tím se zároveň dostává do konfliktu s dohodou, kterou má s hostitelem: každý večer mu má odevzdat všechno, co během dne získal.

Pokud je jedna možnost zjevně správná a druhá zjevně špatná, není rozhodování příliš složité. Mnohem těžší situace vzniká ve chvíli, kdy proti sobě stojí dva nebo více závazků, které mají každý svůj oprávněný nárok.

U Gawaina navíc proti sobě nestojí dva stejně staré sliby. Dohodu s hostitelem uzavřel dřív. Slib mlčení dal paní až ve chvíli, kdy mu pás nabídl naději, že přežije. Sám tedy přijal závazek, o kterém věděl, že se s tím prvním nesnese. Proti sobě nakonec stojí věrnost danému slovu a vlastní život.

U Gawaina nakonec rozhodne strach o vlastní život. To ale neznamená, že je zbabělec. Celý příběh ukazuje pravý opak. Bojí se a přesto pokračuje. Přijede do Zelené kaple. Když má dostat první ránu, jeho tělo instinktivně ucukne. Podruhé už zůstane stát.

Strach ze smrti je normální reakce živého člověka. Psychologicky je zajímavé spíš to, že tento strach příliš nezapadá do Gawainovy představy o sobě. Má pověst rytíře, který je statečný, věrný a bezúhonný. Pás mu umožní splnit veřejný závazek a zároveň si ponechat soukromou naději, že jeho cenu nebude muset zaplatit životem.

Když potom pán hradu odhalí, co se stalo, reaguje velmi přesně. První dva údery zastaví, protože první dva dny Gawain jejich dohodu dodržel. Třetí ranou ho pouze škrábne, protože třetí den pás zatajil.

Gawain sám reaguje mnohem tvrději. Neprožívá jen to, že porušil jednu dohodu. Je zasažený tím, že se jeho jednání nevešlo do obrazu člověka, za kterého se považoval.

Gawain dohodu opravdu porušil. Nemá smysl to relativizovat. Zároveň ji porušil ze strachu o vlastní život, tedy z motivu, kterému lze velmi dobře rozumět. Porozumění ale není totéž co omluva.

Právě to mi na postoji pána hradu připadá zajímavé. Gawaina neodsoudí jako špatného člověka, ale ani mu neříká, že se nic nestalo. Přesně pojmenuje, co udělal a proč.

Pentagram se dá psychologicky číst jako obraz hodnot a identity, se kterými Gawain vyráží do světa. Ty hodnoty nejsou falešné. Gawain je po návratu také neopustí. Změní se spíš jeho vztah k vlastnímu ideálu. Už ví, že dobrý člověk není totéž co člověk, který za všech okolností dokáže naplnit všechny svoje zásady.

Tohle se podle mě netýká jen rytířství. Můžeme mít velmi pevnou představu o tom, jak se chová dobrý rodič, partner, terapeut, učitel nebo člověk, který se dlouho věnuje duchovní praxi. Takové ideály potřebujeme. Problém vzniká ve chvíli, kdy si začneme myslet, že jsme s nimi totožní.

Proto je pro mě důležitý zelený pás.

Brian Welter ve své práci o spiritualitě nedokonalosti staví pentagram a zelený pás vedle sebe. Pentagram představuje ideál ctnosti. Pás připomíná zkušenost člověka, který zjistil, že vlastnímu ideálu nedokáže za všech okolností dostát.

Podstatné je, že Gawain nepotřebuje jedno z toho zahodit. Bez hodnot by z jeho zkušenosti zůstala jen výmluva, že člověk je prostě slabý. Bez zkušenosti vlastní hranice by zůstal u představy, že správný člověk může projít životem bez rozporu a bez selhání.

Zajímavý je i návrat do Camelotu. Gawain svůj pás chápe jako znamení chyby. Ostatní rytíři ho začnou nosit na jeho počest. Může v tom být přijetí, které Gawain sám sobě zatím dát neumí. A může v tom být i určité nepochopení. Oni převezmou znak, ale neprošli zkušeností, která mu dala význam.

Pro mě tedy ten příběh není hlavně o tom, že si máme odpustit svoje chyby. Je spíš o tom, že skutečná morální volba někdy nemá čisté řešení. Musíme se rozhodnout, nést důsledky toho, co jsme zvolili, a zároveň se podívat na to, co naše volba ukázala o nás samotných, aniž bychom chybu popřeli nebo z ní udělali celou svoji identitu.